Prezident v české tradici je úplně jiná funkce než třeba v sousedním Rakousku nebo Německu. Prezident v našem pojetí je třetí pilíř moci – je to zástupce většiny občanů vůči partajní moci. Bylo tomu tak za první republiky a je tomu tak i dnes, kdy máme přímou volbu prezidenta. Kdybych byl prezidentem, tak bych bezesporu byl prezidentem aktivním, tak jak to lidé v naší zemi od prezidenta čekají, a usiloval bych, aby prezident měl větší kontrolní pravomoci proti moci parlamentní.
Je úsměvné, když někdo chce být prezidentem, a zároveň deklaruje, že bude neaktivní a funkci bere jen jako protokolární záležitost. Pokud někdo chce být VIP kladečem věnců, tak by to měl zkoušet jinde. Občané potřebují naopak silnou autoritu, která je bude zastupovat vůči stranické moci. Mým cílem je posilovat demokracii a kontrolní mechanismy, které zvyšují odpovědnost těch, kde vládnou.
V České republice není demokracie, ale něco, co politologové nazývají stranickou oligarchií. Prezident i Senát jsou fakticky bezzubé instituce a monopol moci drží Poslanecká sněmovna, přesněji vládní koalice, která vládne ve vládě i v Poslanecké sněmovně a drží současně moc výkonnou i zákonodárnou. To je nezdravý model, který se zvrhává v korupční klientelistický systém.
Jako prezident bych usiloval o to, abychom náš partajní systém změnili na demokracii – tedy systém, ve kterém je zástupce občanů občanům odpovědný a kde vládne vymahatelná spravedlnost. Musíme oddělit moc zákonodárnou a moc výkonnou. Vládu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
