Samá slova, žádné činy

Jak se letošní prezidentské volby blíží svému vyvrcholení, nepřestávám si klást otázku, proč vedl Trump tak slabou kampaň. Demokraté usilovali o třetí funkční období v řadě, což se této straně v posledních osmdesáti letech podařilo jenom jednou. Ekonomika i příjmy navíc stále rostou jenom chabě. Demokratická kandidátka Hillary Clinton, politička s dlouhou minulostí a nízkou oblibou voličů, navíc nemůže snadno symbolizovat touhu po změně. Ze všech těchto důvodů mnoho předvolebních modelů letos favorizovalo jakéhokoli průměrného republikánského kandidáta.

Donald Trump ale není obyčejným republikánským kandidátem a jeho kampaň byla typická ještě méně. Můžeme začít jeho strategií. Trump zcela zjevně potřeboval mířit na střed, aby rozšířil voličskou základnu z tvrdého jádra na většinu Američanů. To znamenalo oslovit hispánce, asiaty, ženy a bělochy s vysokoškolským vzděláním. Trump kdysi správně poznamenal, že ho jeho skalní příznivci neopustí, ani kdyby někoho zastřelil v pravé poledne na Páté avenue. Měl tedy dostatečný manévrovací prostor, aby mohl novým voličům nadbíhat. Spousta voličů inklinujících k republikánům na něco takového čekala a přivítala by jakýkoli náznak nebo gesto. Trump si navzdory tomu své potencionální nové příznivce znepřátelil ještě více než během primárek.

Nebo vezměme způsob, jakým řídil svůj tým. Během několika měsíců dvakrát vyměnil vrcholné vedení a nyní má již třetího volebního manažera. Ve srovnání se svou soupeřkou disponuje polovinou…