Je to, pravda, trochu z ruky, nicméně z takového Vsetína je to jen hodinka a půl. Ostatně o tom, že se žilinská Stanica stala pevnou součástí nejen slovenské, ale i české kulturní mapy, svědčí už výčet jmen, která se tu představila jen za posledních pár týdnů: světelný designér Jakub Larva, divadlo Líšeň, cestovatel Ladislav Zibura, performeři Jan Bárta a Halka Třešňáková, fotograf Radek Brousil, režisér Jiří Havelka, tanečnice Karolína Hejnová či kapely Zrní a Piča z hoven.
Letos Stanica vstupuje do třináctého roku své existence. Pod dálničním přivaděčem ji v osiřelé vlakové zastávce Žilina-Záriečie vybudoval Marek Adamov s kamarády z vysokých škol v reakci na tažení proti všemu nezávislému a alternativnímu tehdejšího primátora a neblaze proslulého nacionalisty Jána Sloty. V pronájmu mají budovu od drah na třicet let s podmínkou, že ji opraví, což už se dávno stalo – a stalo se toho mnohem víc. Adamov, který zdejšímu „kulturnímu uzlu“ dodnes šéfuje, původní nápad založit nezávislé centrum současného umění proměnil v multižánrový podnik, kde se konají přednášky, literární čtení, workshopy a v přilehlém sále postaveném ze tří tisíc bas od piva i koncerty a divadlo.
Loni tu tak proběhlo tři sta akcí s návštěvností třicet tisíc diváků. Pořadatele nicméně víc než čísla zajímají hodnoty, na kterých projekt vznikl a k nimž se stále hlásí: „Demokracie, svoboda, tolerance, soucit. Díky nim…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
