Zašermujme si na úvod s několika čísly. Nizozemců je necelých 17 milionů a z toho registrovaných voličů 13 milionů. Účast v referendu o asociační smlouvě EU s Ukrajinou: 32 procent. Přes 61 procent z těch, kdo byli ochotní dorazit k volebním urnám, hlasovalo proti. Zhruba 2,5 milionu Nizozemců tedy vystavilo červenou kartu dohodě půlmiliardové Evropské unie s dvaačtyřicetimilionovou Ukrajinou. Má cenu pokračovat v psaní?
Na čísla se dá vždycky dívat různě. Kupříkladu z pohledu českého čtenáře není třetinová účast, navíc při hlasování o zahraničněpolitickém tématu, vůbec špatný výsledek. Při zdejších senátních volbách se tato hodnota považuje za úspěch, a to jsou na stole domácí otázky. Legitimita nizozemského plebiscitu o Ukrajině je přesto velmi sporná.
Referenda se považují za vrcholné demokratické cvičení, kdy voliči posuzují klíčovou otázku, důkladně probranou a zredukovanou v té chvíli už jen na jednoduché ANO-NE. Vítěz bere vše, poražený vše ztrácí, referendové téma je definitivně rozseknuto.
V případě hlasování o technickém, politicko-ekonomickém dokumentu mezi 28 státy EU a Ukrajinou neplatí ani jedno. Nizozemský plebiscit, jak parafrázoval italského akademika Giovanniho Sartoriho německý časopis Die Zeit, je „tyranií menšiny“, která neřeší vůbec nic a naopak problém vytváří.
Nizozemci dostali k posouzení něco, co je z principu mimo obecnou filozofii referenda: obchodní režim mezi Kyjevem a Evropskou unií nebo seznam ukrajinských reforem. To je obsahem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
