Pokud chcete být ve Varšavě v bezpečí, povečeřte doma s manželkou jako já, ne v restauraci s kolegy,“ žertoval v parlamentu minulou středu polský premiér Donald Tusk těsně před tím, než úspěšně přežil hlasování o důvěře. Do smíchu mu nicméně nebylo: polská vláda čelí největšímu skandálu v moderní historii poté, co týdeník Wprost zveřejnil nahrávky privátních rozhovorů vládních politiků.
O této aféře s mezinárodním dopadem se jistě brzy začnou psát knihy a točit filmy podobně jako o americké aféře Watergate – však také tu svoji překřtili Poláci na „waitergate“ (od anglického „waiter“ – číšník), jelikož politiky debatující v saloncích luxusních restaurací nahrávali číšníci. Jedním z důsledků skandálu bude zřejmě to, že ministr zahraničí Radosław Sikorski, jeden z předních kandidátů na nejvyšší post evropské zahraniční politiky uvolněný po odchodu lady Ashtonové, tuto funkci nedostane. A není vyloučeno ani to, že Tusk prohraje v příštím roce parlamentní volby. Vlády by se pak ujal jeho zásadní politický protivník Jarosław Kaczyński, známý svými protievropskými postoji, což by silně ovlivnilo vývoj ve střední Evropě i v celé EU.
V sázce je tedy hodně – a to vše kvůli tomu, že věty z rozhovorů mezi čtyřma očima, jež měly zaniknout v okamžiku svého vyřčení, se staly majetkem veřejnosti a mění tak dějiny. Z uznávaného politika evropského formátu Sikorského je najednou ten, kdo mluví sprostě, o Polácích se vyjadřuje jako o nesebevědomých „mouřenínech“, kteří jsou pro USA dobří akorát na špinavou práci, zatímco Bílý dům na Polsko kašle, britský premiér David Cameron nerozumí Evropě, „posral“ fiskální pakt atd. atd.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 57 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
