„Já radílas v děrevně. Na jaře my pašlí v les, gdě rastli berjózy. Předem ovšem děvočky domá ukrádli nebozez. Vesele dováděly kolem břízek, ohrožovaly nebozezem sebe i ostatní, až se na to málčiky nemohli dívat a nebozez jim vzali a stromy navrtali sami. Ze stromů vytékala šťáva, kterou jsme jímali do petbutýlek,“
toto je úryvek z etnografické studie Březová šťáva a její kulturní a dietetický význam pro východní Slovanstvo. Například na Ukrajině je tento význam značný, míza z břízy se masově dobývá, konzumuje i průmyslově zpracovává, udává studie. Poslední dobou se rovněž exportuje, protože se nosí, zvláště ve vyparáděných bioobchodech v lepších čtvrtích daleko na západ od východního Slovanstva, kde se prodává třistakrát dráž než v děrevni, jako by to byl zázrak.
A přitom to je jen jarní vláha, která spadla na březový háj. Pak prošla kořenovým a cévním systémem stromu bříza bělokorá (Betula pendula) a nasála jeho minerály, vitaminy a další látky. Následkem toho prý protáhne játra a ledviny lépe než půl litru vodky. Rozjasní pleť, rozproudí lymfu, propláchne člověka jako tu mladou břízku. Dále se doporučuje omývat si s březovou šťávou vlasy, což jim dodá lesku, který
neodolatelně vábí děvočky k málčikům a naopak.
A tak se touto dobou od Kyjeva po Užhorod vrtají do bříz díry o průměru tak asi centimetr a z nich se chytá šťáva, za den jí nateče prý litr i dva.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
