Ještě než jsem se svojí první kapelou vůbec vylezla na pódium, ujasnila jsem si jednu věc:
Nejsem to já, kdo má být nervózní. Nervózní musí být publikum,“
říká Lydia Lunch. Z hlasu jí i při obyčejném telefonickém rozhovoru z Barcelony, která se před šesti lety stala jejím druhým domovem, vyzařuje stejná rozhodnost, verva a obhroublost, jež je typická pro její živočišný zpěv i přednes mluveného slova.
Dnes jednapadesátiletá Lydia Lunch je v plném významu konfrontační umělec. A snaha znervózňovat posluchače je hnací síla, která ji neopustila ani po více než pětatřiceti letech působení na alternativní a komerčně nezávislé scéně. Osobitá a nezařaditelná zpěvačka, performerka, spisovatelka a sochařka míří již potřetí do Prahy: 9. března v Lucerna Music Baru vystoupí se svojí aktuální skupinou Big Sexy Noise, v níž se sešli členové skupiny Gallon Drunk a někdejší spoluhráči Nicka Cavea. V průběhu večera bude zároveň představeno první české vydání její autobiografické prózy Budu dělat za drogy.
K čemu jsou akordy
Lydii Lunch do světla reflektorů přivedla newyorská No Wave scéna konce 70. let. Město tou dobou procházelo ekonomickou krizí, majetnější obyvatelé se z Manhattanu stěhovali na předměstí a centrální čtvrti jako East Village nebo Lower East Side nechali napospas kriminálníkům, dealerům, pasákům, bohémům a umělcům. Tyto bezútěšné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
