Nedávno jsem předčítala pohádku předškolnímu dítěti. „A ze všech nejkrásnější byla dívka na třináctém obraze. Měla zlaté vlasy a oči jako len. ,Tuto chci za ženu a žádnou jinou!‘ zvolal princ…“ „Co je to lem?“ přerušila mne malá posluchačka.
„Len,“ opravila jsem ji a šla hledat obrázek. Nikde však nebyl k nalezení, pomohlo až třicet let staré leporelo Jak krtek ke kalhotkám přišel. Děvčátko bylo nadšené šikovným krtečkem, zajímalo se o předení a tkaní a jak funguje kolovrátek. Protože se tento nástroj vyskytuje v každé druhé pohádce, mohly jsme se opět vrátit k Boženě Němcové.
Kolovrátek z živé paměti vymizel již dávno, proč však mizí i len? Blankytná pole kvetoucího lnu kdysi ladila s horami na obzoru, rozsvítila krajinu, i když pršelo. Déšť je pro zpracování lnu ostatně velmi důležitý. Podzimní lijáky rozmáčejí pokosené rostliny, které zůstávají ležet na poli až do listopadu. Dlouhá pevná vlákna se pak lépe uvolňují a čistí. Len je ideální technickou plodinou pro podhorské kraje s chudou půdou a drsným podnebím. Protože se z pole odváží nedlouho před prvním sněhem, chrání ornici a zpomaluje erozi. Často se proto pěstoval i na hodně svažitých půdách.
Avšak v krajích pod horami většina textilek dávno zkrachovala. Není to jen čínská konkurence, která vytlačila damaškové ubrusy, nezničitelná prostěradla a kanafas. Lidé si zvykli na levné bavlněné oblečení s nenáročnou údržbou. Ani…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
