Série sebevražd ve France Télécomu odhalila podivné praktiky vedení této společnosti
Už nemůžu dál, atmosféra v zaměstnání je nesnesitelná.“ Tato slova napsal své ženě na rozloučenou zaměstnanec společnosti France Télécom. Francouzská policie našla dopis koncem září v opuštěném automobilu kousek od dálničního mostu u Alby-sur-Chéran v Horním Savojsku a po krátkém pátrání objevila v hlubokém údolí nehybné tělo jednapadesátiletého otce dvou dětí.
Sebevražda, která obvykle zapadne v černých kronikách, se tentokrát dostala až na jednání francouzské vlády, vyvolala diskusi v parlamentu, protesty odborů a mohutný zájem všech médií. Nešťastník z Horního Savojska se totiž přiřadil k třiadvaceti zaměstnancům France Télécomu, kteří se od února 2008 kvůli pracovním podmínkám dobrovolně rozhodli opustit tento svět. A mnohdy děsivým způsobem.
Počátkem září si jeden technik v burgundském Troyes nožem rozpáral břicho přímo před zraky kolegů na společné poradě, o týden později skočila z okna pařížské kanceláře France Télécomu jedna z operátorek. Tehdy ještě generální ředitel Didier Lombard tuto černou sérii před novináři vysvětloval cynickým výrokem: „Sebevraždy jsou v módě.“
Po poslední tragické události už pod tlakem veřejného mínění i vlády musel přijet do Horního Savojska vyjádřit svůj „smutek i zděšení z dramatu, které firma prožívá“. V tamní pobočce společnosti pak vyhlásil sérii opatření s cílem „zlepšit pracovní podmínky zaměstnanců a tím zastavit pekelnou spirálu sebevražd“. Jak napsal satirický týdeník Le Canard enchaîné, „k tomuto obratu ho možná přiměl strach o čerstvě vysázený okrasný bambus ve dvoraně ředitelství, nad nímž se do nebetyčné výše tyčí řady oken“.
Staré zlaté časy
Přesto zůstává záhadou, co tak hororového se v této firmě dělo, když za rok a půl čtyřiadvacet zaměstnanců volilo při představě příchodu do práce raději dobrovolnou smrt. Navíc v zemi, která je známá pracovními i sociálními výdobytky, jež Francouzům mohou jiní Evropané jen závidět. Například pětatřicetihodinový pracovní týden, pětitýdenní dovolenou, nárok na mateřské i otcovské placené volno, třinácté platy, zákonem omezené přesčasy, velkorysé pracovní přestávky, dobře organizované odbory, které neváhají vyhlásit stávku kvůli malichernostem.
Monique Fraysseová je jedním ze sedmdesáti závodních lékařů France Télécomu a v jeho základně v Grenoblu pracuje od roku 1987. „Takovou atmosféru, jaká ve firmě panuje dnes, jsem ještě nezažila,“ vzpomíná po telefonu na zlaté časy, kdy byla společnost státním podnikem a ve Francii měla monopol na veškeré telekomunikační služby. „Neklid mezi zaměstnanci se počal šířit v posledních třech, čtyřech letech, kdy vedení vyrukovalo s plánem Next, neboli restrukturalizací podniku, jak se ve Francii eufemisticky nazývá propouštění. Lidé začali být nervózní, pracovali pod stresem vyvolaným nejistou budoucností. Přitom nešlo o klasické oznámení generálního ředitelství, že se některé pobočky zavírají anebo ruší přebytečná pracovní místa. Tady se různými prostředky prováděl na zaměstnance nátlak, aby firmu dobrovolně opustili.“
To už byl podnik, kterého se stát zbavil v roce 1996, zprivatizovanou společností, jež se od roku 2004 stala majoritní akciovkou, v níž stát vlastní pouhých 23 %. Někdejší kolos s více než sto tisíci zaměstnanci chtělo nové vedení zeštíhlit a vyhlásilo v roce 2005 zmiňovaný plán Next. Firma měla v průběhu čtyř let postupně propustit 22 tisíc lidí, záměry managementu však narazily na francouzský zákoník práce. Dvě třetiny zaměstnanců totiž ještě z doby před privatizací tvoří lidé v postavení tzv. „les fonctionnaires“, tedy státních zaměstnanců. A ty podle zákoníku nelze propustit. Firma proto vymyslela strategii, jak přinutit vytipované jednotlivce k „dobrovolnému“ odchodu. Kromě tlaku na zvyšování výkonu, výčitek za špatně odvedenou práci či naléhání na rekvalifikaci pro funkci s nižším výdělkem šlo především o rafinovanou psychologickou válku.
Je načase se pohnout
„Není to příjemné, když každý pátek dostanete firemní poštou dopis, kde je vytištěný seznam nabídky volných míst, a hned v pondělí se vás nadřízený ptá, zda jste si už něco vybral,“
popisuje v deníku Le Monde jednu z forem nátlaku technik z pařížského France Télécomu.
Vedení firmy nadto vymyslelo účinnou zbraň, tzv. TTM – „Time-To-Move“ – volně přeloženo „je načase se pohnout“. Jinými slovy, společnost nařídila pracovníkům střední třídy, že musí každý třetí rok změnit působiště, zaměstnanci na nižší úrovni pak každý pátý rok. To by ovšem znamenalo i radikální změny jejich životů. Doktorka Fraysseová říká, že průměrný věk pracovníků je 48 let a většinu života prožili na jednom místě, kde se usadili se svými rodinami. „Představa stěhování nebo dojíždění do práce přes půl Francie musela zejména u citově slabších jedinců zákonitě působit velmi negativně.“
Ve Francii se ovšem o nárocích na pružnost a mobilitu na pracovním trhu rozhořela velmi zajímavá internetová diskuse, na kterou lze narazit pod každým článkem o událostech ve France Télécomu – třeba na webu Le Mondu nebo týdeníku Le Point. Lidé, kteří pracují v soukromých firmách, kritizují neschopnost zaměstnanců této společnosti, zhýčkaných sociálními výhodami původně státní firmy, přijmout realitu soukromého byznysu. Neboli větší pracovní zátěž a častou vnitropodnikovou reorganizaci. Takový je prostě důsledek konkurenčního tlaku.
Socioložka Monique Crinonová, jež se zabývá stresem vyvolaným prací, to potvrzuje slovy: „France Télécom není jedinou společností, kde jsou zaměstnanci vystavení pracovnímu stresu. Tento jev dlouhodobě patří k současnému světu práce a bohužel narůstá. Dokazují to zvyšující se počty neurotiků anebo lidí, kteří jsou kvůli pracovní zátěži závislí na lécích, alkoholu či drogách.“ Podle Crinonové je však atmosféra v bývalé státní firmě přece jen v něčem odlišná. Vedení podniku své zaměstnance postavilo s plánem Next před hotovou věc bez předběžného jednání a sociálního dialogu. Pohrdání člověkem pak dovršil vnucený systém TTM.
Lidské manévry
Ředitelství společnosti podobné argumenty vehementně popírá a tvrdí, že všechny tyto prostředky použila firma jen z nutnosti, aby obstála v konkurenčním boji a přežila. Tyto argumenty však neznějí příliš důvěryhodně vzhledem k tomu, že i když se firmě zatím nepodařilo zeštíhlet, přesto za loňský rok dosáhla čistého zisku 4,1 miliardy eur. Což sice nevypovídá nic o tom, zda se tím dostatečně rychle vracejí finance vložené do koupě podniku, na druhou stranu ale France Télécom není ztrátový. Didier Lombard po setkání s odbory v Horním Savojsku pozastavil lidské manévry v rámci TTM až do konce října a vedení začalo jednat s odboráři o nové organizaci práce a pracovních podmínkách. Damoklův meč nad zaměstnanci však visí dál. Od záměru masivně propouštět generální ředitel neustoupil ani ve zjitřené atmosféře, kterou celá kauza ve Francii vyvolala, i navzdory tlaku odborů i parlamentní opozice, aby jako první odešel z podniku právě on.
15.10. od 11. hodin on-line rozhovor s P. Beňou ze sdružení Práce a vztahy na www.respekt.cz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
