Případ detektivka

Důvodem k pátrání by měla být záhada. V žánru detektivní literatury jde o nevyjasněný zločin, v běžném životě to může být cokoliv. Třeba návštěva knihkupectví a pečlivější prohlídka právě detektivní nabídky. V záplavě cizích titulů od klasiků typu Christie, Doyla, Chandlera, Francise či Cornwellové překvapivě přežívá i dnešní česká detektivka.

Pokud člověk nepatří k jejím náruživým fanouškům, stojí před záhadou: Jakým vývojem prošla, kdo ji píše, vydává a čte? Vždyť v médiích, která si jinak všímají kdečeho, se o ní skoro nic nedozví. Stopy by tu byly, pusťme se tedy po nich.

Ze Žižkova na Kanáry

„Inteligentní člověk bývá i romantikem. Láká ho tajemství, chce se příjemně bát, vžívat se do hrdiny, jít společně s ním krok za krokem za řešením. Současná dobrodružství všedního dne nejsou příliš romantická. Život je čím dál uspěchanější, není čas na záhadno či příjemnou hrůzu, takže detektivka poslouží jako kapesní dům hrůzy použitelný kdykoliv. Třeba i v tramvaji nastojáka,“ vysvětluje Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid, proč je tento druh literatury pořád přitažlivý.

Velinský patří k jejím nejčtenějším autorům. V 50. letech stvořil postavu soustružníka Oty Finka, který se jako „bezděčný detektiv“ náhodně připlétal k různým klasickým mordům. A jeho příběhy stále přibývají. Čas se ovšem nezastavil, takže dnes už je…