S Bardemem v posteli

Velmi smutný film. S touhle charakteristikou Woodyho Allena, kterou uvedl ke svému poslednímu počinu Vicky Cristina Barcelona, se dá souhlasit. Zároveň jde ale o nejzábavnější snímek za poslední dekádu jeho kariéry. Klišé romantické komedie jsou v něm totiž filtrována skrz skepticismus dvaasedmdesátiletého tvůrce.

Život plný vtipné bolesti

Woody se po třech filmech ponořených do londýnského smogu vydal za teplem. Na zrodu projektu se podílela barcelonská radnice a katalánská autonomní vláda, které přispěly půldruhým milionem eur. Po povídkovém cyklu Paříži, miluji tě se tak do našich kin dostává další film, u jehož vzniku stál záměr propagovat cestovatelskou destinaci.

Allen se ani nijak nesnaží proniknout pod klokotající povrch katalánské metropole. Místo toho ironicky glosuje image Barcelony jako vyhledávaného turistického cíle a nabízí divákům bedekrové obrázky. Může si to dovolit, aniž by ho kdokoli mohl obvinit ze zkreslování autentického charakteru města. Celý film totiž vidíme prizmatem dvou povrchních amerických studentek na prázdninách, které se nadšeně rozplývají nad Sagradou Familií a v luxusních restauracích dojatě podléhají akordům romantické španělské hudby.

Bezstarostnou dovolenou kamarádek Vicky (Rebecca Hallová) a Cristiny (Scarlett Johanssonová) naruší setkání s živelným malířem Juanem Antoniem (Javier Bardem).…