Život je křáp

Když japonští buddhisté slyší jméno zakladatele Šin buddhismu Šinrana, podvědomě prý zaujmou uctivý postoj a narovnají si límec. Při zaslechnutí jména Rennjo se jim naopak uvolní tvář, jako by do ní zavál jižní vítr. I dnes mají obyčejní lidé k tomuto „druhému zakladateli“ či „obnoviteli“ japonského Šin buddhismu osobní vztah a uctivě jej oslovují Rennjo-san. Třebaže je slavný mnich mrtvý už více než půl století, mají pocit, že jim stále pomáhá a je jejich přítelem.

Hirojuki Icuki (1932) je v Japonsku velice úspěšným spisovatelem, napsal už 143 knih. Do zahraničí však pronikl až před několika lety s románem Tariki: přijmout zoufalství, nalézt mír. Jakousi přípravou pro toto vrcholné dílo, do kterého vložil svou celoživotní zkušenost a dvouleté studium buddhismu, pak byla jeho knížka Rennjo (1995). Ta se nyní vůbec jako první z Icukových knih dostává k českému čtenáři – v nové ediční řadě nakladatelství Baobab pro starší děti a dospívající.

Jiná síla

Už od prvních odstavců, kdy Icuki začíná líčit život mnicha Hoteie z kláštera Hongandži, který v dospělosti přijal jméno Rennjo (1415–1499), na nás padne smutek. Je to podobně tklivá naléhavost, jakou známe z japonských her butó, kde plačící duchové brouzdají mořskou tříští a máčí si v ní rukávy. V jednoduchém, moderním jazyce, přístupném i…