Máslo, které je máslo

Všechny noviny píší poslední dobou o másle. Ale řekl už někdo, co to je? Jak ho poznat mezi desítkami alobalových balíčků na regálech? „Vepaří se masnička, postaví se na šporherd, abe veschla, pak se sebere šofánkem smetana, požehná masnička ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a začne se,“ tak popisovali výrobu másla pamětníci Marii Tilschové, etnografce výživy. Je v obchodech ještě něco, co se podobá máslu, jaké si s modlitbičkou stloukali sedláci na Hané?

Asi nejblíže „pravému máslu“ je to, co nese nápis čerstvé máslo. Aby si jej kostka vysloužila, musí být utlučena z čerstvé smetany a nesmí být starší než dvacet dní. Když je to jenom máslo, může být staré klidně i několik měsíců. Pak je tu ještě máslo stolní. „To se uchovává hluboce zmrazené. Zamrazuje se většinou v létě, v době přebytků, a vydrží až jeden rok,“ vysvětluje Bohumil Dryák z mlékárny Promil Nový Bydžov.

Vše, co si říká máslo, musí obsahovat aspoň 80 % mléčného tuku, který je drahý, a je tudíž výhodné ho něčím naředit. Vznikají tak směsi s kuriózními názvy, jako třeba tříčtvrtětučné máslo. Mají kolem padesáti procent mléčného tuku, zbytek jsou blíže neurčené rostlinné oleje, o jejichž původu není většinou mnoho známo ani samotným výrobcům. Dále je v obchodech řada másel se smetanovým zákysem. Lépe se roztírají, jsou trošku nakyslá a mají historické souvislosti: „Dřív se muselo mléko nechat stát třeba dva dny, než se usadila smetana. Takže se stloukalo často z kyselého,“ vysvětluje Vladimíra Sýkorová, vedoucí muzea másla v obci Máslovice.

Jednoznačně nejroztomilejší název na českém trhu má ovšem směsný tuk Mazlíčko. Původně to bylo Maslíčko, ale když se spotřebitelské organizace ohradily, že to je podvod, dovozce je přejmenoval. Co se týče chuti, na pomazlení to zrovna není. Možná by pomohl osvědčený hanácký recept přidat „žečko svěcené vode“. Avšak z nejrůznějších směsí a náhražek typu Mazlíčka máslo neudělá ani boží zásah.