Mimochodem

V roce 1845 guvernér britské provincie Sind (dnešní jihovýchodní Pakistán), sir Charles Napier, pověřil důstojníka zpravodajské služby Richarda Burtona neobvyklou misí. Tento lingvisticky fenomenálně nadaný muž měl v přestrojení za movitého Sinda prověřit zprávu, zda vojáci Jejího Veličenstva usazení v Karáčí navštěvují tamní nevěstince zaměřené na homosexuální služby. Burtonovo šetření v terénu informaci potvrdilo a guvernér z moci úřední dotyčné bordely uzavřel. Dokument s označením přísně tajné uložil ve svém archivu, kde ho o dva roky později objevil jeho nástupce. Právě v tomto okamžiku se banální historie proměnila v zajímavý případ. Nový guvernér se totiž zhrozil otevřenosti a detailnosti zpravodajcových postřehů z karáčských domů lásky a celou kauzu neprodleně odeslal k posouzení nadřízeným. Burton byl z armády za trest propuštěn. Naštěstí. Stal se z něj proslulý cestovatel, etnolog a spisovatel.

Flákanec syrové skutečnosti byl zkrátka nepřijatelný. Burton viděl, co jeho nadřízení vidět nechtěli. Z podobných důvodů o sto let později neslyšeli ani zarputilí komunisté věznění ve stalinských celách nářek a bití nešťastníků. Dle jejich přesvědčení se v pokrokových sovětských věznicích přece násilí nepoužívalo. Jde o pozoruhodně nebezpečnou kapacitu člověka negovat z morálních, ideologických, náboženských či ryze subjektivních příčin zjevnou realitu.

Neběží však jen o individuální případy.…