Zlomené květiny jsou největším komerčním úspěchem režiséra Jima Jarmusche od snímku Mimo zákon (1984). Získaly Velkou cenu v Cannes, už dlouhé týdny se drží na programech světových kin a teď konečně dorazily i k nám. K popularitě filmu určitě přispěli herci. Billa Murraye, Sharon Stoneovou a další hvězdy Jarmusch využívá po svém a nelichotivě zdůrazňuje jejich chátrající zevnějšek. Ale jeho film je zvláštní především proto, že má dvojí tvář: ta první se s úsměvem obrací k širokému publiku jako lehká komedie. Ta druhá je hořká a jako křivé zrcadlo odráží chlad a bezradnost světa, který je tak pohodlný, že se v něm lidé přestali navzájem potřebovat. Zlomené květiny nejsou efektní a působí jako slabší autorův film. Ale mají velkou vnitřní energii a tematicky jsou stejně významné jako nejsilnější Jarmuschův snímek Mrtvý muž (1994).
Najít něco růžového
Don Johnston je v pokročilém středním věku a nemá žádný problém. Vydělal si v počítačové branži, nemusí pracovat a teď si leží v drahém domku na koženém kanapi a kouká na televizi. Nic necítí, nic ho nezajímá, na nic se netěší. Když mu jednou přijde růžové psaní bez podpisu, že kdesi zplodil syna a ten ho teď hledá, ani to s ním nehne. Jenže Don má černého kamaráda Winstona, který má šťastnou rodinu, spoustu práce, zajímá ho úplně všechno a je detektiv amatér. Bez řečí vypátrá Donovy bývalé milenky a vypraví přítele na okružní cestu minulostí. Poznávací znaky matky Donova syna jsou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
