Smrtící virus španělské chřipky, která v letech 1918–1919 připravila na celém světě o život 20 až 50 milionů lidí, znovu ožil v laboratoři Terrence Tumpeye z Center for Disease Control and Prevention v americké Atlantě. Genetici izolovali zlomky dědičné informace viru z plic ženy, která zemřela na španělskou chřipku a byla pochována na Aljašce do věčně zmrzlé půdy. Dědičnou informaci nejprve sestavili jako puzzle v počítači a pak ji syntetizovali. Lidské buňky, kterým tyto geny podstrčili, vyrobily viry. Při testech na myších potvrdil virus zabijácký talent. Myši nakažené obyčejným chřipkovým virem přežily. Po infekci španělskou chřipkou ale uhynuly všechny do jedné. Pokus sklidil rozporuplný ohlas. Vedle ocenění nesporného vědeckého přínosu zazněly i obavy ze zneužití publikovaných výsledků nebo z úniku viru mimo laboratoře.
Těžká střevní infekce postihla rekreanty po ústřicových hodech během plavby vodami aljašské Zátoky prince Williama. Lékaři byli šokováni zjištěním, že ústřice byly nakaženy bakterií Vibrio parahaemolyticus. Ta nemá na Aljašce co dělat. Je tam na ni příliš chladno. Hranice jejího nejsevernějšího rozšíření by se měla nacházet o 1000 kilometrů jižněji. Vibriu otevřelo cestu daleko na sever neustálé oteplování. Meteorologické záznamy dokládají, že se klima v Zátoce prince Williama každým rokem ohřívá v průměru o 0,21 oC. Rychlé oteplování je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
