Na České národní bance bylo v posledních letech nejlepší, že si jí lidé nemuseli všímat. Nezavdávala žádný důvod ke stížnostem: její vedení se těší skvělé reputaci; inflace je trvale nízká, nejnižší v postkomunistickém bloku; žádná bankovní krize na obzoru. Půjde-li vše dobře, měla by v příštích šesti letech banka spolehlivě dovést korunu k výměně za euro.
Podoba ČNB ale může vypadat i úplně jinak. Například že by se veřejně překřikovalo a uráželo několik členů bankovní rady – jeden dosazený za ODS, jiný za lidovce – nebo že by někteří plnili vládní politickou objednávku: popustit uzdu inflaci, aby se nafoukl ekonomický růst. Že to není možné? Proč by nebylo. Za tři týdny vyprší mandát čtyřem ze sedmi členů bankovní rady a prezident už v létě přislíbil „podstatnou obměnu“; stát se tedy může cokoli.
Lze samozřejmě dál trpně čekat na prezidentovo slovo. Ale protože Hrad nechal diskrétně uniknout zvažovanou sestavu do médií, debata má smysl jedině teď. Až se totiž Václav Klaus rozhodne, podle ústavy je jeho verdikt konečný a jakékoli další komentáře přicházejí s křížkem po funuse.
Mohlo být hůř, ale…
Když loni v létě Klaus poprvé veřejně vyložil své představy o chystaných změnách, vypadalo to, že v centrální bance nenechá kámen na kameni. ČNB prý podlehla „módní vlně“ nezávislosti, příliš lpí na nízké inflaci a nedbá na nezaměstnanost, euro bychom podle Klause mohli klidně přijmout v roce 2021…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
