Má cenu číst paměti, které vyjdou v překladu až padesát let po napsání? V některých případech ano a kniha Whittakera Chamberse Svědek je důkazem. Chambers byl komunistickým špionem a vypovídal v padesátých letech proti svému spoluvyzvědači Algeru Hissovi, vysokému úředníkovi na ministerstvu zahraničních věcí USA, který se účastnil Jaltské konference či založení OSN. Hissův proces a výslech před Výborem pro neamerickou činnost tehdy rozštěpil Ameriku – na pokrokovou, demokratickou, která nevěřila v jeho vinu, a na konzervativní, republikánskou, pro niž byl vinen. Tohle rozdělení je už pryč a Hissova vina byla nezvratně dokázána. Chambersovy memoáry ale zůstávají zajímavým pohledem na to, jak snadné je podlehnout svodům radikální ideologie, jak těžce se z nich dostává a jak bolestné je vyrovnat se se svou vinou a svědčit proti bývalým přátelům. Knihu doplňuje samostatná studie maďarské historičky Márie Schmidtové, která překvapivě interpretuje politické procesy ve východní Evropě padesátých let jako snahu vytvořit protiváhu odhalení sovětských špionů na Západě.
Letos pětasedmdesátiletá
Toni Morrisonová
byla první spisovatelkou, která do literárního zpracování údělu amerických černochů vnesla ženské hledisko. V češtině jsme mohli číst všechny její důležité knihy. Nyní vychází v překladu poslední próza Morrisonové,
Láska
z roku 2003 –…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
