2005/33

Příběhem vlčí smečky už zase trhající ovce bezmocným beskydským farmářům se v novinách ohlásila okurková sezóna. Kreslíř Respektu Pavel Reisenauer si po roce vybral dovolenou. Agentury přinesly zprávu, že princ Charles má nové vlasy. V Berlíně zemřel jeden z nejvýznamnějších vědců české historie Jaroslav Koutecký (82). Z nebe se sypaly Perseidy. Koruna posílila na tříleté maximum vůči euru (29,25 za jeden kus). Prezident Václav Klaus si pozval na Hrad ministra vnitra a požádal ho o vysvětlení, proč bylo nutné poslat policejní těžkooděnce, aby zbili a rozehnali slzným plynem mládež tančící na hudebním festivalu CzechTek; ministr Bublan slíbil prezidentovi odpověď „co nejdříve“.

Své nové album Elida natočila Iva Bittová ve Spojených státech a navíc za doprovodu věhlasného avantgardního ansámblu Bang on a Can. Znovu tak připomněla, že v české hudbě svým talentem a pověstí zaujímá výjimečné postavení.
Na dobré spoluhráče měla Iva Bittová štěstí odjakživa – ať už šlo o Pavla Fajta, Vladimíra Václavka, skupinu Čikori nebo třeba holandský Blazers Ensemble, s nímž nastudovala Janáčkovu hudbu. Bang on a Can nejsou výjimkou – špičkový newyorský šestičlenný soubor se zaměřuje hlavně na interpretaci soudobé vážné hudby a hudební kritici jej považují za mladšího bratra průkopnického Kronos Quartetu. Po květnovém nahrávání si Bittová repertoár se skupinou vyzkoušela naživo v Zankel Hall v New Yorku. Následovaly recenze a profily v americkém tisku, které Ivu Bittovou dávaly do jedné řady s Meredith Monk, Laurie Anderson nebo Björk. „Potřebuji ticho. Ráda zpívám s ptáky kolem mého domu, to mě dělá šťastnou,“ vysvětlila zpěvačka americkým novinářům, proč bydlí v malé vesničce Lelekovice u Brna a města jako New York jí nepřirostla k srdci.

V české společnosti žijí svým životem přinejmenším dva vlivné, vzájemně neslučitelné obrazy minulosti. Podle jednoho se komunistický režim jeví jako organizovaný zločin s loupežemi, vydíráním, znásilňováním, otrockou prací, únosy a vraždami, podle druhého šlo o pokus nastolit sociální rovnost, který byl více méně úspěšný, i když se nevyhnul jistým „přehmatům“. V lacinějších hospodách se hosté na toto téma občas pohádají, ale ti, kteří by měli říci rozhodující slovo, zůstávají spíš zticha. I české historiky totiž rozdělují odlišné zkušenosti s totalitou – někteří ji pomáhali budovat, někteří se před ní uzavírali do odborných specializací, někteří byli umlčeni, popřípadě odešli do exilu. Dnes ovšem nad rozpory aspoň navenek převládá stavovská soudržnost, jež velí nešťourat se ve vosím hnízdě.

Je saúdskoarabská ropa v bezpečí? To je otázka, kterou si kladou Evropané a Američané od chvíle, kdy jim teroristé z al-Káidy vypověděli válku. Není divu: správce největších zásob ropy, obrovského zdroje peněz a světové stability, je rovněž rodištěm al-Káidy, která se tam těší velké podpoře. Ovládnutí Saúdské Arábie a jejích ropných polí je tedy velký mezník na cestě k „světové nadvládě islámu“. V praxi jde o jedinou firmu s názvem Saudi Aramco, která pokrývá osminu světové spotřeby ropy, loni utržila 93 miliard dolarů a je dvacetkrát větší než největší soukromá olejářská společnost Exxon.

O té první Francii jsme toho v poslední době slyšeli hodně. Jak nechce Evropu. Jak se potýká s vysokou nezaměstnaností. Jak tone v dluzích. Jak ji zdrtilo vítězství Londýna v boji o příští olympiádu a jak tam mezi lidmi převládá zklamání, nedůvěra, pesimismus, strach z budoucnosti. Jak ale už kdysi napsal filozof a sociolog Raymond Aron – mimo mediální svět, stranické boje, parlamentní oportunismus, politicko-intelektuální diskuse, polemiky, dogmatismy a ideologicky rozhorlené výčitky existuje i druhá Francie. Francie obyčejných lidí s normálními starostmi a každodenními problémy. Jaká je?

Těla se našla hned dvě. Steven Vincent (49), americký novinář na volné noze, se po týdny pohyboval po jihoirácké Basře v doprovodu své irácké tlumočnice Noury Tuaizové (31). 2. srpna po půlnoci je tajemní muži v policejních uniformách odvlekli z ulice do bílého automobilu, s nímž vzápětí zmizeli do tmy. Podle vystrašených svědků se následujících pět hodin z opuštěného skladiště opuštěné čtvrti ozýval křik únosců i obětí. Noura Tuaizová dnes leží s pěti střelnými ranami v nemocnici v Kuvajtu a hlídá ji ochranka. Steven Vincent je mrtev.

Lhal slovenský premiér Mikuláš Dzurinda? Šlo o špinavou hru tajných služeb? Tyto otázky si stále klade náš východní soused. V minulých dnech si připomněl druhé výročí vypuknutí jedné z největších politických afér od pádu Vladimíra Mečiara, která způsobila ztrátu koaliční většiny v parlamentu, výměnu ministra či šéfa NBÚ. Jak to dnes vypadá?

Pouhé dva měsíce platí nový zákon o vyvlastňování minoritních akcionářů – a už stačil vyvolat spoustu žalob, trestních oznámení a zlých emocí. Úmysl vystrnadit „otravné“ drobné vlastníky stihly oznámit více než tři stovky majoritních akcionářů a například jen minulý týden se konalo dvacet takových valných hromad.

Protest Jana Zahradila proti uctění památky obětí pogromu nastoluje otázku: Kam až je ODS ochotna zajít v „obraně národních zájmů“? A kolik váží Zahradilův hlas?

Zpráva, že antimonopolní úřad udělil teď o prázdninách nejvyšší pokutu ve své historii, asi rozrušila málokoho. 630 tisíc nejsou závratné peníze a samo provinění – neprůhledná soutěž o dálniční most – zívá nudou. Nicméně je dobré jí nepodlehnout. Za oponou těchto nenápadných informací totiž čeká drama. Úskoky v jedné banální zakázce kdesi na dálnici D8 prozrazují podstatné věci o metodách podniku, kterému do rozpočtu každý rok nasypeme desítky miliard veřejných peněz. Teď můžeme nahlédnout, jak s nimi naši „silniční bossové“ vládnou.

Ministr vnitra oznámil, že po zkušenostech z CzechTeku přinese do dvou týdnů nový zákon o svobodě shromažďování. Jak bude nová norma vypadat? A jakou má šanci na přijetí?

Po své kanceláři v Uherském Hradišti energicky rázuje statný muž. Stůl i křesla jsou zavaleny fascikly spisů. Telefony řinčí téměř nepřetržitě. Novináři se dožadují slíbených interview. Televize žádají o rozhovor na kameru. Pouhých pár set kilometrů odtud byl ale František Příplata, který se právě stává celebritou, pravomocně odsouzen na osm let kriminálu za podněcování k vraždě. Českou policii a soudce to zatím nezajímá.

Jsem Berlíňan, řekl John Fitzgerald Kennedy při své návštěvě „největšího ostrova v rudém moři“, rozuměj Západního Berlína, dva roky po výstavbě zdi. Jsem osadník, říká si dnes skoro polovina izraelské populace, i když drtivá většina z nich by se na „teritoriích“ nikdy neusadila. Proč tolik rozruchu kvůli stažení z Gazy, kvůli přesunu devíti tisíc lidí? Proč se zabývat malou komunitou, která žije – mezinárodnímu právu navzdory – na cizím území? Jde o největší změnu ve Svaté zemi od roku 1967.

Jen těžko se bez něj dá představit život. Přináší smích, spojuje lidi, pomáhá se orientovat. Zároveň je to ale smrtící zbraň, proti které zatím není účinná obrana. Minulý týden uplynulo deset let od nastartování tohoto fenoménu – internetu. Bezesporu je co slavit, ale poslední měsíce a zejména pak týdny ukazují, že svobodná síť se v rukách teroristů stává vážnou hrozbou. Stačí jedno kliknutí myší a vedle vás může vzniknout nová buňka al-Káidy.