Mezi vědci světového formátu, jejichž odborná dráha byla významně spojena s Československem, náleží přední místo ruskému jazykovědci Romanu Jakobsonovi (1896–1982). Do Prahy přijel v sovětských službách roku 1920 a žil u nás až do konce roku 1939. Poslední měsíce se skrýval, protože věděl, jaká nebezpečí hrozí v protektorátu Židům, ale díky pozvání Kodaňské univerzity se mu povedlo uniknout do Skandinávie. Odtud se v červnu 1941 přeplavil do USA, kde nalezl definitivní útočiště.
Publikace Formalistická škola a dnešní literární věda ruská, kterou pro nakladatelství Academia připravil Tomáš Glanc, nese název cyklu přednášek, které Jakobson proslovil roku 1935 na Masarykově univerzitě v Brně. Text nebyl určen k publikaci, dochoval se jen ve strojopise a jeho první vydání vyplňuje zhruba třetinu svazku. V dalších dvou třetinách najde čtenář zasvěcený komentář a podrobné biografické i bibliografické údaje, tedy jakýsi zhuštěný úvod k Jakobsonovu dílu i osudu, ale také pozoruhodné pásmo dokumentů, které dokreslují některé aspekty Jakobsonova českého působení. Pro zdejší vědecké prostředí nejsou zrovna lichotivé.
Z Ruska přes Evropu za oceán
Exilové putování Romana Jakobsona je příznačné pro století, kdy se tradiční intelektuální ohniska starého světa vinou dějin tříštila a porůznu přesouvala, čímž se myšlení vypěstované v určitém prostředí dostávalo do překvapivě nových kontextů. On sám byl účastníkem hned dvou významných vln: jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
