V letech 2000 až 2003 byl v nizozemských pečovatelských domovech devětkrát ukončen život pacientů ve vegetativním stavu zastavením výživy sondou.
V uplynulých měsících se mezinárodní média věnovala případu americké pacientky Terri Schiavové a protokolu pojednávajícímu o ukončení života nesnesitelně a beznadějně trpících novorozenců, který zpracovali lékaři v nizozemském Groningenu. Tato pozornost způsobila, že se do popředí zájmu dostalo téma eutanazie – v obou uvedených případech vlastně o eutanazii nejde.
Umět jednat s rodinou
Eutanazie, přesně vzato, je ukončení života na prosbu pacienta samotného. Nemluvně ani pacient v kómatu však takovou možnost nemají (pokud takový pacient nesestavil již předem prohlášení o eutanazii). V Nizozemsku, kde je pojem eutanazie pečlivě popsán a zakotven v zákonodárství, mají lékaři jasno v tom, jakým požadavkům musí vyhovět, pokud jejich pacient přijde s prosbou o ukončení života. Nebudou soudně stíháni, pokud splní následující kritéria, tzv. požadavky svědomitosti:
Lékař si je jistý, že jde o dobrovolnou a promyšlenou prosbu pacienta. Je přesvědčen o tom, že pacient bezvýhledně a nesnesitelně trpí. Lékař pacienta informoval o jeho situaci a vyhlídkách a spolu s pacientem došel k závěru, že pro jeho situaci neexistuje jiné rozumné řešení. Lékař případ konzultoval minimálně s jedním dalším lékařem, který dotyčného pacienta viděl a písemně se vyjádřil o splnění požadavků…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
