Nejdřív ústavu, potom referendum
Sdílím obavy některých komentátorů o možnosti ovlivnit evropskou zahraniční politiku po přijetí „euroústavy“. Mám pochybnosti o tom, že Francie bude někdy ochotna diskutovat o svých kontaktech v islámských zemích a že se Německo vzdá svého tradičního rusofilství. Naopak se Francie vynasnaží zatáhnout celou Evropu do své protiamerické politiky, která v některých věcech hraničí s fobií. No a Německo, které muselo skoro padesát let bez reptání vznik Unie financovat, si nyní své investice bude chtít užít. Proto oba tyto státy potřebují takovou ústavu, která nové členy vyléčí z jejich vděčnosti k USA a nevděčnosti k Rusku. A to chci zdůraznit, že nejsem euroskeptik a hlasoval jsem pro vstup! Jenomže tehdy holt se ta Evropa jevila trošku jinak. Hlavně se nesnažila v té době Evropa (Francie), prodávat zbraně do Číny, neplácala se s Putinem po ramenou a nepokoušela se falšovat účetnictví. Takže proč si neříct, že se „ústava“ nepovedla, a nevyhrožovat občanům, co se s nimi stane, když ji povinně neschválí. Tento přístup škodí hlavně realistickým eurooptimistům, kteří museli několik let vysvětlovat spoluobčanům, že utopence nám nechce zakázat Unie, ale naši zbyteční úředníci v čele s baličkou koblih paní Součkovou. Mimochodem, byl bych velmi rád, kdyby nám vláda v rámci vysvětlovací, ne přesvědčovací kampaně za ty peníze „ústavu“ dodala. Třeba i za mírný poplatek. Myslím si, že 20 Kč by to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
