Vyhlášení Grand Prix Obce architektů letos opět provázela v novinách řada polemických textů, jež zpochybňovaly její smysluplnost. Tři z nich přinesl i Respekt a speciálně historik architektury Zdeněk Lukeš (Kaleidoskop, č. 21/2004) a architekt David Kraus (Je to taková hitparáda, č. 22/2004) si posteskli nad tím, že stavby jsou dnes v této soutěži hodnoceny na základě fotografií, které mohou být značně zavádějící. „I blbou věc dovedete dobře prodat, pokud máte dobrého fotografa. Kdybyste se pak jel podívat na dům, který znáte z efektního snímku, zažil byste možná zklamání. Exkluzivní fotky baráků nejsou relevantní, nevypovídají o běžném stavu těch domů,“ říká v Respektu David Kraus. Rád bych, jako jeden z těch, kteří architekturu fotografují, do debaty na toto téma přispěl několika vlastními postřehy.
Nejveřejnější umění
Architektura je nejveřejnějším uměním. Neskrývá se v galeriích a je, hlavně svým exteriérem, všem na očích. Žije dlouho. Domů, které by byly brzy po dostavění zase zbourány, není zrovna mnoho. Není proto divu, že veřejnost je na architekturu velmi citlivá a živě reaguje na každou novou stavbu. Přehlídky typu Grand Prix proto považuji za velmi užitečné, neboť nabízejí širokým vrstvám lidí příležitost získávat přehled o oboru a jeho vývoji. Nevadí mi ani fakt, že přihlásit se do této soutěže může…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
