V článku Prodavači iluzí a starých hvězd (Respekt č. 11/2004) podrobil Tomáš Klvaňa tuzemský tisk ostré kritice. Svůj díl viny za to, že televizní diváci napjatě sledují kousky majora Zemana, zábavě vévodí hvězdy normalizačního nebe a preference komunistů utěšeně rostou, nese podle něj nejen televize, ale i deníky. Chybí jim peníze, ale i tradice moderní neaktivistické žurnalistiky. Trhu pak schází výrazný deník opřený o nezávislé a rychlé zpravodajství. Autor soudí, že nejvíce se mu blížila MF Dnes, dokud ji nekoupil německý majitel, preferující zisk bez ohledu na kvalitu.
Útěk do vzpomínek
Vzestup obliby komunistů a širokou popularitu, které se těší normalizační zábava, je od sebe třeba oddělit. Představa komunistů ve vysokých exekutivních funkcích je jistě mrazivá. Význam masového zájmu o normalizační kulturu je však zbytečné přeceňovat, s komunisty nesouvisí. Co do kvality není současná masová kultura lepší než normalizační dílka.
Touha po normalizačním balastu nijak nesignalizuje touhu po komunismu. Je to otázka generační. Masy touží po Bakalářích právě tak, jako jejich rodiče toužili po neodolatelném úsměvu Oldřicha Nového z kin třetí říše. Dnešní náctiletí se smějí pánům na prahu středního věku, kteří si ve slabé chvíli promítají Rudé horko se Schwarzeneggerem. Ale dopadnou stejně. Balast je psychologickým lékem proti mnohdy nevábnému životu. Je filozoficky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
