Muzeum komunismu zřídil před více než rokem v několika místnostech paláce Savarin v Praze Na příkopě mladý americký podnikatel Glenn Spicker bez jakékoli podpory z veřejných zdrojů. Tvůrce expozice Jan Kaplan, britský dokumentarista českého původu, vsadil na audiovizuální názornost, z níž by dýchal čas. Přizval mne, abych sepsal průvodní texty, které měly být stručné, výstižné a srozumitelné i pro zcela nezasvěcené turisty ze zámoří. Soukromý investor nesledoval jen osvětové cíle, ale předpokládal také jistý zisk. Přiznávám, že mne těšilo pomáhat americkému kapitalistovi proměnit český komunismus ve zlatý důl. Bohužel se to tak docela nepovedlo, neboť muzeum zatím vydělává sotva na nájem a provoz.
Obchodní úspěch, jak správní kapitalisté vědí, spočívá v reklamě. Glenn nechal nejdřív natisknout poutače s osvědčenou lysinou V. I. Lenina, a když se ukázalo, že už je příliš okoukaná, připojil k ní i reprint slavného plakátu s rozzlobeným bolševikem, který se kolemjdoucích výhrůžně ptá, zda se už také zapsali mezi dobrovolníky. Krvelačný verbíř si svou působivost uchoval, tím spíš však mohl některé slabší povahy od návštěvy odradit. Reklama vyžadovala nějaký přitažlivější motiv, který by muzeálnímu komunismu dodal aspoň trochu šarmu. Kde jej však hledat? Pomohli profesionálové z reklamní agentury. Když jsem minulý týden zaskočil do muzea k půvabné šéfové na kafe, ukázala mi dva zbrusu nové plakáty. Na jednom cenila zuby jako nože klasická ruská matrjoška, na druhém se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
