Velký prostor věnovali minulý týden všechny světové agentury elegantnímu genetickému experimentu z laboratoří profesora Roberta Newbolda z Brunel University v Londýně a doktora Markuse Nabholze ze Švýcarského institutu pro výzkum rakoviny. Není divu, výsledky obou genetiků totiž otevírají cestu vedoucí velice zajímavým směrem.
Již dlouho se ukazuje, že to, jakou část svých genů využijeme a jak s nimi naložíme, neurčuje pouze kód ukrytý v DNA, ale i další struktury, které ji obklopují. Dá se to přirovnat k situaci na horách: ani z nejlepšího kopce si nezalyžujete, když nenasněží. Britsko-švýcarský tým objevil, že se taková struktura nachází i v genu pro telomerázu, což je enzym nezbytně nutný pro růst a dělení nádorových buněk (jeho aktivita byla pozorována v 90 % nádorů). V normálních, zdravých a vyvinutých buňkách tento gen „mlčí“. Když z nich výzkumníci vzali chromozom číslo tři a přenesli jej do nádorových, gen se odmlčel a buňky se přestaly chovat jako nádorové. Naopak: v momentu, kdy jej zase odňali, „nasněžilo“ a gen se probudil. Z toho vyplývá, že mrak, ze kterého sněží, se ukrývá někde na chromozomu číslo tři. Až jej někdy některý Sherlock vypátrá, bude to výborný cíl pro protinádorovou terapii. Najde-li se totiž agens, které by takový mrak otočilo nebo úplně zastavilo, pak nenasněží a gen se zastaví, buňky se přestanou dělit a… Doufejme.
•••
Lidé se stěhují za štěstím a bylo by chybou se domnívat,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
