Profesor Michal Anděl v předminulém Respektu podpořil návrh ministryně Součkové na zavedení poplatku za návštěvu u lékaře (Opožděná léčba, ale správná, Respekt
č. 37/2003). Je to škoda. Návrh paní ministryně si totiž podporu nezaslouží. Zdravotnický systém sice utrácí více peněz, než kolik jich dostává, a reforma je proto nezbytná. Stejně tak je pro jeho efektivní fungování nezbytná i spoluúčast pacientů. Způsob, jakým chce Marie Součková problémy řešit, je však odsouzen k nezdaru. Nemíří totiž k odstranění hlavního zdroje potíží, a přinese tak více škody než užitku.
Dva systémy
Záhy po listopadu 1989 bylo třeba zavést systém, s jehož pomocí by bylo financováno zdravotnictví. V úvahu připadaly dvě možnosti: buď vše postavit na přirozených tržních vztazích, a ty pak pomocí několika zákonů doregulovat tak, aby na obou stranách (jak u lékařů, tak pacientů) převažovala spokojenost, anebo vše založit na smluvních vztazích bez ohledu na trh. U Klausových vlád bohužel zvítězila druhá možnost.
Základ obou systémů je sice stejný – zdravotní pojištění, které zajišťuje solidaritu mezi občany zdravějšími a méně zdravými a zabezpečuje nás pro případ onemocnění. Čím se však od sebe kardinálně odlišují, je tok peněz. První možnost předpokládá, že pacient zaplatí lékaři za ošetření a pak se obrátí na svoji pojišťovnu, která mu podle předem jasně stanovených kritérií proplatí zákrok buď v plné výši, nebo alespoň částečně. Výhodou takového…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
