Na apríla převzal ČEZ od Fondu národního majetku státní podíly v regionálních distributorech elektřiny. Nyní se tedy ukáže, do jaké míry firma plní své sliby. Právě touto fúzí totiž největší český výrobce elektřiny podmínil zavedení takzvaných zelených tarifů, které by jeho zákazníkům umožnily odebírat čistý proud. Jak dokazuje například případ Temelína, je zatím společnost s plněním svých slibů spíše na štíru. Pokud by jim však tentokrát dostála, mohly by i v českých domácnostech pračky či chladničky běžet, aniž by za sebou zanechávaly znečištění, radioaktivní odpady a povrchové uhelné doly.
Zelená energie
ČEZ se sice nikdy neopomene pochlubit, že namontováním filtrů dokázal dramaticky snížit místní znečištění oxidem siřičitým, oxidy dusíku a prachem. Cudně však mlčí o nejvážnějším problému: exhalacích oxidu uhličitého, který se nejvíce podílí na globálních změnách klimatu.
Na každého Čecha připadá přes 12 tun exhalací oxidu uhličitého ročně. Na žebříčku všech průmyslových států tak zaujímá Česko sedmou příčku. Země Evropské unie přitom znečišťují o více než čtvrtinu méně. Viníka číslo jedna u nás bezkonkurenčně představuje právě ČEZ s 36 miliony tun za rok. Na domácích emisích se podílí hned 28 %, tedy trojapůlnásobkem toho, co vypouštějí všechna česká auta dohromady.
Zákazníkům, kteří se na znečištění nehodlají podílet, se přitom nabízí elegantní řešení. Podobně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
