Pokud minulé století něčím skutečně oplývalo, jsou to určitě přívlastky. Ačkoli k těm nejčastěji používaným dnes patří především „věk atomu a válek“, dalo by se uplynulých sto roků s úspěchem označit také za „epochu světla“. Od doby, kdy Edison rozzářil první žárovku, ho na Zemi stále přibývá. Rapidní a stále pokračující ústup tmy z lidských sídel ale není tak pozitivním jevem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Třebaže mytologie temnotu odpradávna spojuje v první řadě s obavami, strachem a ohrožením, hraje důležitou roli v biologických rytmech a její mizení se neobejde bez řady rizik. Nejnaléhavějšími z nich se bude o nastávajícím víkendu zabývat konference v americkém Los Angeles.
Zánik Mléčné dráhy
Tma z lidských sídlišť mizí už bezmála sto roků. Jako problém to však vědci ve větším měřítku vnímají až v posledních zhruba dvaceti letech. Mezi prvními začali potíže pociťovat astronomové, kterým čím dál jasnější obloha stále intenzivněji bránila v pozorování méně nápadných nebeských objektů a vyhnala je tak z blízkosti měst do pustin a velehor. Spolu s rostoucím počtem nasvícených objektů, halogenů, neonů a laserových efektů protínajících noční oblohu ale netratí jen profesionální hvězdáři. Podle půl roku staré studie, kterou společně vypracovali výzkumníci z amerického Národního centra pro geofyzikální údaje a univerzity v italské Padově, přichází o zážitky spojené s pohledem na hvězdné nebe celá pětina světové populace. Dva ze tří Američanů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
