Když nevíme, co to je, tak si to uděláme

Rámeček 1

EUGEN BRIKCIUS se narodil r. 1942 v Praze. Po gymnáziu pracoval v různých zaměstnáních, vysokou školu směl začít navštěvovat až v r. 1966: studoval dva roky filozofii na UK, dva roky na londýnské univerzitě, kde studium dokončil po emigraci r. 1980. Přestěhoval se pak do Vídně, kde žije dodnes, po r. 1989 se však častěji vrací do Prahy. V roce 1973 byl osm měsíců vězněn pro “hanobení SSSR”, roku 1977 podepsal Chartu 77. Je jedním ze zakladatelů českého happeningu (1966–70), na který navázal v 90. letech konceptuálními akcemi. Publikoval v mnoha novinách a časopisech, je autorem televizních pořadů, vydal několik knih veršů (píše především latinsky) a esejů. Pamětníci vzpomínají na Brikciusovo společenské působení před jeho emigrací: v těch zmrtvělých časech byl nezaměnitelným, mimochodně svobodným iluminátorem stolních a pijáckých společností mnoha pražských vináren a náleven, které oživoval zvláštně pointovanými příběhy, dlouhými monology, které vydával za dialogy, a svými latinskými verši.

Býváte označován za mediálního umělce. Co to vlastně je? Mediální umělec by měl asi pracovat s médiem jako s materiálem.

Médium znamená střed. Je to prostředek, skrz nějž se odehrává celý provoz. Člověk by si měl ujasnit, na které straně chce být, zda bude raději sdělení přijímat, nebo vysílat. Mně vyhovuje spíš ta druhá pozice, tedy autorství nějakého poselství, které může být provokací, poučením, samozvaným…