Nic není zbabělejší než zabít člověka, který se nemůže bránit. A o to víc je pobuřující, když se motivem takového činu stane ideologie. Smrt v Pákistánu uneseného novináře Daniela Pearla z amerického deníku The Wall Street Journal je v tomto ohledu srovnatelná s únosem a vraždou německého průmyslníka Hannse-Martina Schleyera v říjnu 1977 či únosem italské lodi Achille Lauro v říjnu 1985. Ve všech případech chtěli únosci vydírat státní moc: zmocnili se rukojmích, aby si vynutili propuštění vězněných teroristů. Ve všech případech byla zaznamenána smrt. Stejně jako 62letý Schleyer byl teroristy zavražděn i 69letý vozíčkář Leon Klinghoffer na lodi Achille Lauro. Je dobře, že videozáznam Pearlovy vraždy nebyl zveřejněn. Pearl se během minulých týdnů chtě nechtě stal personifikací Ameriky a západních hodnot. Nyní, takřka šest měsíců po zkáze newyorských mrakodrapů, by uctívačům smrti nic nenahrálo tak, jako kdyby celý svět opět na vlastní oči viděl, jak snadno lze skoncovat se „satanem“ – nota bene pracujícím pro list, v jehož jménu je název ulice jen pár kroků od místa, kde na Manhattanu stálo Světové obchodní centrum. Poslední léta se vyznačují tím, že pracovat jako západní novinář v chudých, zoufalých a znesvářených částech světa je přinejmenším tak nebezpečné jako tam bojovat v západní uniformě. Pearl to jistě věděl. Ovšem jeho investigace, při níž byl unesen, má jen málo společného s nástrahami, které číhají na válečné zpravodaje. Nezabila ho nášlapná mina,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
