Nic proti Evropské unii, ale opravdu ne vše, co se v jejích členských zemích může odehrát, působí jako vzor. Nebo také naopak, záleží na úhlu pohledu. Poslední ukázka vztahu Dánska k Tchaj-wanu by u nás inspirovala lecjakého euroskeptika, komunisty počínaje a některými konzervativci konče. Podívejme se blíže na událost, která předcházela páteční návštěvě paní Wu Šu-čchen, manželky tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena, v Česku. Světový liberální svaz udělil Cenu za svobodu za rok 2001 tchajwanskému prezidentovi. Čchen Šuej-pien ji měl převzít v dánské metropoli Kodani, ale měl smůlu - Dánsko mu odmítlo udělit vízum. Je sice pravda, že Dánsko - stejně jako třeba Česko - diplomaticky uznává pouze Čínskou lidovou republiku a její vládu v Pekingu, ale co to má společného s udělením běžného víza? Že by Čchen Šuej-pien hodlal ohrozit dánskou bezpečnost? Že by chtěl v Kodani vyhlásit boj proti Pekingu? Že by sponzoroval teroristy? Nic z toho. Neusiloval ani o oficiální přijetí u vlády, natožpak u královny. Hodlal pouze převzít právě udělenou Cenu za svobodu. Dánským úřadům to však stačilo k odmítnutí víza. (Řečnická otázka: Jak by v obdobném případě pochodil u úřadů českých?) Cenu nakonec jela převzít do francouzského Štrasburku jeho manželka a na zpáteční cestě se zastavila u nás. Dánsko je často a v mnohém ohledu dáváno za vzor. Také pro nás. Malá liberální země, která se nikdy neprohřešila agresí, naopak trpěla německou okupací, země tolerantních lidí, kde nevystupují…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
