Literatura si v Evropě dlouho udržovala postavení základního média kulturního sebevyjadřování, během uplynulého století však váha psaného slova zřetelně poklesla ve prospěch obrazů. Audiovizuální média, která dnes v kulturním provozu dominují, příliš nepřejí ukázněnému rozvíjení myšlenek, ale dávají spíš prostor mihotavému střídání nálad, instinktivních postojů a překvapivých optických šoků. Strháván rytmem, v jakém jsou obrazy předkládány, nestačí divák posuzovat jejich smysluplnost, ztrácí kontrolu nad vlastním vnímáním a podléhá dojmům, místo aby se dobral poznání. Zvláštním zážitkem se v tomto ohledu stává četba literárních scénářů kvalitních filmů, která umožňuje dojem z viděného kriticky rekapitulovat nad psaným textem. V souboru literárních prací Pavla Juráčka (1935–1989) Postava k podpírání je tento zážitek umocněn skutečností, že autor zřejmě disponoval nejpronikavějším literárním talentem z celé generace režisérů české „nové vlny“ šedesátých let.
Dořečené náznaky
Kniha neobsahuje Juráčkovo literární dílo nejrozsáhlejší a nejspíš klíčové, které kromě ukázek v časopise dosud nevyšlo, totiž třiatřicet sešitů jeho deníků z let 1951–1972. Několik citátů z nich zařadil Jiří Cieslar do svého úvodního eseje, v němž režisérův tragický osud vykládá s neobyčejně citlivým vhledem do jeho složité osobnosti. V dalším oddíle následují juvenilní básně a pozdější povídky, drobná publicistika a úvahy o filmu. Vlastní jádro svazku tvoří filmové povídky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
