Malá místnost v patře starého domu v průchodu mezi Michalskou a Jilskou ulicí v Praze praská ve švech. Je pondělí večer a okolo čtyřiceti mladých lidí naslouchá pod dohledem sochy zlatého Buddhy pravidelné přednášce o Diamantové cestě tibetského buddhismu Karma Kagjü: „U nás to není jako mezi křesťany, kde se vybere jeden, který to odnese za všechny ostatní. Práci na sobě musíte vykonat sami,“ končí svou řeč jeden ze členů Karma Kagjü Roman Virt. Po zahájení meditace Tři světla se rozesmátí návštěvníci zklidní a ani hlasitý hovor italských turistů, doléhající sem přes otevřené okno z ulice, neruší jejich mysl. Atmosféra v místnosti se koncentruje a jen zvony od svatého Jiljí připomínají, že nejsme ve Lhase nebo Dharamsale, ale v jednom z hlavních měst „křesťanské“ Evropy.
Na květu lotosu
Buddha Mangala, Bodhi, Přátele Dhammy, Karma Thegsum âhöling, Samye Dzong, Komunita dzoghăenu, Vajradhatu-Shambala, Sóto, Kwan Um - takové jsou názvy jen několika buddhistických skupin z více než dvaceti, které po pádu komunismu působí v České republice. V knihkupectvích se zároveň objevují první publikace, specializované vydavatelství DharmaGaia vydává české překlady základních buddhistických textů. O buddhismu přednášejí učitelé z ciziny a na návštěvu přijíždí nejvyšší tibetský duchovní vůdce Jeho Svatost XIV. dalajlama. K žádnému boomu buddhismu v Čechách ale nedochází. Pokud se za komunismu počty praktikujících buddhistů odhadovaly na desítky, v první…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
