Futurologové říkají, že se dočkáme automobilu bez škodlivých zplodin i léku proti rakovině. Ale dočkáme se i rozšíření Evropské unie? Úvahy odhadců budoucnosti se různí: v zásadě panuje shoda, že by tento krok měl být považován za již nevyhnutelný, ale zároveň je nesporné, že se celá věc může ještě stokrát zadrhnout a nakonec uvíznout i na tak prosté věci, jako je odpor veřejného mínění v zemích nynější „patnáctky“.
Letošek míří k Nice
Příští zastávkou vlaku, v němž se vezou kandidátské země, má být tradiční prosincový summit EU - tentokrát v Nice, neboť Francie za měsíc vystřídá Portugalsko v roli předsedajícího státu Unie. Koncem roku bude tedy možná jasné, jak se „patnáctka“ vypořádá s tlakem, aby už konkrétně stanovila, kdy skončí vstupní pohovory, které vede s každou uchazečskou zemí zvlášť. Je to ošemetná věc: pohovory jsou rozděleny na 31 kapitol, ale datum jejich konce stanoveno nebylo. Představitelé Evropské komise, nejvyššího výkonného orgánu EU, minulý týden naznačili, že v případě tzv. lucemburské skupiny uchazečských zemí - Česka, Polska, Maďarska, Estonska, Slovinska a Kypru - bude do konce portugalského mandátu otevřeno již celkem 29 kapitol. Ovšem zdání nesmí klamat: „otevření“ tak velkého počtu otázek zdaleka neznamená jejich brzké ukončení. V případě Česka se dosud podařilo ukončit práce na 11 kapitolách, z nichž mnohé ovšem byly pouhou formalitou (například rybolov v mořích). Jak známo, ty nejtěžší věci, zejména politicky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
