Když se přednedávnem objevila na schodišti pražského Rudolfina stavební ohrada, padla na řadu expertů, kteří tušili, co se zde chystá, beznaděj. Ti méně informovaní nechtěli věřit svým očím: to, co považovali za nepovedený vtip, se mělo stát skutečností. Přímo v ose monumentálního schodiště neorenesanční budovy měla být postavena na nízkém soklu figurální plastika Antonína Dvořáka. Nešlo však o happening ani o postmoderní vtip ve stylu amerického sochaře Segala, zachycující Mistrův kvapný odchod z koncertního sálu, jenž nese jeho jméno. Zhmotněna měla být zcela vážně míněná idea houslového virtuosa Josefa Suka. Využít se měla socha významného českého sochaře a profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové Josefa Wagnera (1901–1957). Tomu byla po válce přímo zadána studie pomníku, na jehož realizaci získala finanční prostředky Společnost Antonína Dvořáka. Model sochy na vysokém soklu, která měla stát nejdříve u Mánesova mostu a poté v prostoru dnešního Palachova náměstí (ale před vstupem do Filosofické fakulty, s hlavou obrácenou k Vltavě) byl vypracován v letech 1953–56 (spolupráce prof. arch. Pavel Smetana), ale definitivní plastika nebyla nikdy zhotovena a termín odhalení pomníku byl mnohokrát posunut. Nakonec byla v roce 1988 vypsána soutěž na novou sochu na protějším břehu Vltavy na Klárově, ta však nepřinesla uspokojivé výsledky. Nedávno byla tedy opět obnovena idea použít Wagnerovy sochy, jež byla mezitím jeho synem, rovněž sochařem, zvětšena do požadující velikosti.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
