Beznaděj, obavy o budoucnost a tupé zírání do zdi jsou průvodním znakem nezaměstnanosti. Nikdy jsme to sice v plné nahotě nezažili, učili nás o tom ale ve škole. Proto musí po přečtení lednové zprávy o stavu na pracovním trhu přejít mráz po zádech. Lidí bez práce přibývá měsíc od měsíce rychlejším tempem, dnes už jich je bezmála půl milionu, a když bude pád pokračovat, ohrozí nezaměstnanost každého, protože ještě letos překročí hranici dvanácti procent. Katastrofické výroky politiků a státních úředníků ale nejsou přesné a nikoho by děsit neměly.
Malý výkon
Vůbec se nemusí bát lidé, kteří pracují ve státních službách, kde se žádné propouštění nechystá. Bez obav mohou žít i ti, kteří dobře mluví anglicky. Lepší doporučení na pracovním trhu sotva existuje. Strach nepomůže ani ostatním. Nejlepší přípravou na eventuální ztrátu místa je snaha zlepšit si kvalifikaci, třeba právě v nějakém jazykovém nebo počítačovém kurzu.Uklidnit může také informace, že příštích pár měsíců zřejmě proběhne v klidu. V posledních letech je u nás totiž zvykem, že nezaměstnanost od ledna do června neroste. Bylo by ale chybou zbývající čas nevyužít k vážným debatám, kdo nebo co vlastně za vysokou nezaměstnanost může, co se s ní dá dělat, jak nám může uškodit nebo naopak pomoci.Pro současnou nezaměstnanost existuje jeden úplně obecný důvod. Popsal ho už před sto lety Max Weber: kapitalismus zná jen dva způsoby, jak zvýšit pracovní nasazení, totiž přidat nebo ubrat mzdu. První…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
