Letošní Nobelovy ceny za literaturu i ekonomii ocenily muže, jejichž stěžejní díla ovlivnila generace literátů, respektive ekonomů, byla však napsána před více než třiceti lety. Oba laureáti jsou také obtížně zařaditelní excentrici. Německý romanopisec Günther Grass vědomě provokuje, přitom ho nelze jednoduše zařadit mezi radikální levičáky. Stejně tak není možné určit, kam v ekonomii patří Robert Mundell (67). Jeho teorii o optimálních měnových zónách a kapitálových tocích z konce 60. let dnes bez výhrad uznává hlavní proud ekonomické vědy. Mundella ale chválí také evropští socialisté (mezi ekonomy je totiž jedním z nejhlasitějších proponentů společné evropské měny) i zastánci pravicové hospodářské politiky amerického prezidenta Reagana, vyznávají ho přívrženci zlatého standardu, které mezi sebe zastánci hlavního proudu ekonomie nepřijímají. Tím Mundellovy zvláštnosti nekončí. V sedmdesátých letech si tento slavný kanadský rodák, dnes profesor newyorské Kolumbijské univerzity, nechal narůst dlouhé vlasy a v italské Sieně zakoupil starý rozbořený palác. Načas se tam odstěhoval a choval koně, psy a slepice. Nebyl to ale návrat k přírodnímu způsobu života. Mundell sám tvrdil, že palác koupil, aby se zabezpečil proti inflaci.
Otevřené a uzavřené ekonomiky
Profesor Mundell je praotcem makroekonomie otevřených ekonomik. A s tím možná souvisí, že se mu ocenění dostává právě dnes, v předvečer nového kola jednání na půdě Světové obchodní organizace (WTO…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
