Tento víkend nastane pravidelná změna času. V neděli ve 3. 00 v noci se ručičky hodin posunou na 2. 00. Banalita, řekne si člověk, který tento rituál zažívá již dvě desítky let. Ale ne tak doslova. Jen málokdo si totiž uvědomí, že žijeme v době, kdy se z času stalo politikum: hodina soumraku i svítání je předmětem politického rozhodnutí. Již starověké civilizace znaly daně. Lidé nadávali, ale bylo jim jasné, že jakýkoliv vládce je nevyhnutelně bude odírat o jejich zisky, aby ufinancoval stát. Dobře, s tím nikdo nehne, ale žádný vládce přece nemůže hnout s časem! Může. Koncem 16. století se Evropané katolické části kontinentu museli smířit s tím, že při přechodu na gregoriánský kalendář zmizí 10 dnů. Dobře, datum je věcí vzájemné dohody či politického rozhodnutí, ale ani ten nejabsolutističtější monarcha přece nemůže ovlivnit výšku slunce nad obzorem! Může. Polovina 19. století přinesla rozvoj železnice a s ním i „železniční“ čas: aby se vlaky nesrazily, musí se řídit jednotným jízdním řádem. Zde byl zárodek časových pásem. Nad jednotlivými městy se už slunce neocitalo v nejvyšším bodě přesně v poledne, ale o nějakou tu minutu dříve či později. A 20. století přineslo další nový jev - světové války a s tím i jisté totalitní rysy v organizaci práce. Zřejmě nikoliv náhodou byl právě za první světové války v řadě zemí zaveden letní čas a za druhé války byl tento experiment zopakován. Odchylky od pravého poledne, až dosud v řádu minut či desítek minut, překročily hodinu a z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
