Pokud se týká životního prostředí, je situace při našem vstupu do 21. století velice znepokojivá. Naděje, jež vzbudila Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992, z větší části nebyly naplněny, neboť - říkám to s lítostí - rozvinuté státy nesplnily své závazky. Vypadá to naopak, že se situace stále zhoršuje. Letošní ohromné záplavy v Číně a Jižní Asii ukazují, že proces globálního oteplování začal dříve, než se očekávalo. Poslední zprávy o podstatném rozšiřování ozonové díry nad Antarktidou zároveň vyvolávají značné obavy. Máme-li v příštím století učinit posun směrem k jakémukoliv typu udržitelné společnosti, budeme muset zvrátit trend drancování planety Země, který je tak tragickým rysem dvacátého století. Pokud to neučiníme, aktéři (stejně jako objekty) budou rozdrceni procesy ekologické katastrofy. Také populační bomba nepřetržitě tiká. Již jsme překročili hranici šesti miliard a při stávajícím tempu pravděpodobně dosáhneme patnácti či dvaceti miliard ke konci příštího století. Jestliže tento trend bude pokračovat, svět bude v průběhu příštího století čelit zásadní potravinové a vodní krizi, což může způsobit domácí a mezinárodní pohromu a zmatek. V mnoha částech subsaharské Afriky se již hladovění stává endemickým jevem.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
