„Stejně jako je tomu u každého jiného národa, není ani naše historie bez poskvrny. A tou největší skvrnou na australské národní minulosti je bezpochyby způsob, jakým jsme zacházeli s původním obyvatelstvem.“ Tato slova pronesl v australském parlamentu premiér John Howard. Týž Howard, který ještě v roce 1997 na konferenci o národním usmíření hněvivě křičel na zástupce domorodců (Aboriginů), zklamané, že za to, co se v minulosti dělo, jim nabídl jen osobní omluvu, nikoli omluvu předsedy vlády. Ale nyní, 25. srpna, týž Howard prosadil v parlamentu významnou rezoluci. Ta vyjadřuje „hlubokou a upřímnou lítost nad nespravedlnostmi, kterým byly vystavovány minulé generace domorodých Australanů, a nad traumaty, která v důsledku těchto praktik mnozí domorodci dodnes pociťují“. Poslanci se v rezoluci zavázali, že budou usmíření považovat „za důležitou národní prioritu“.Howardovi v parlamentu aplaudovali domorodí vůdci, kteří se zasedání zúčastnili. Proti byli opoziční labouristé, zuby zatnuté a tváře - jak si všiml redaktor listu Sydney Morning Herald - velmi, velmi bílé. Ti labouristé, kteří se tak často brali za práva domorodců. Odkud ten rozpor?
Bez slova „omluva“
Vysvětlení této záhady je prosté. Premiér Howard (Liberální strana) si potřeboval zlepšit reputaci. Navíc je Howard podle všech referencí neobyčejně mravný člověk, takže to, čím museli projít předci dnešních černých Australanů, ho zřejmě opravdu trápí. Ale hlavně se blíží olympijské hry v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
