Kašmírská válka nemá žádného vítěze, nadepsala minulou středu francouzská agentura AFP svou analýzu právě končícího dvouměsíčního konfliktu, v němž bojovali indičtí vojáci proti muslimským rebelům i - jak tvrdí Indie - proti příslušníkům pákistánské armády (o konfliktu viz Respekt č. 25/99). Na první pohled má AFP pravdu, prohry a neúspěchy jsou v tomto případě mnohem jasnější než vítězství. Při zevrubnějším zkoumání se však ukáže, že i tento konflikt potvrdil dějinami ověřené pravidlo: Počet vítězů musí nutně převýšit počet vedených válek.
Mír trnem v oku
Jednoznačně poraženým je snad jedině Pákistán, ne však jako celek. Nejhůře je na tom premiér Naváz Šaríf. Ještě nedávno se zdálo, že vstoupí do pákistánské historie jako nejsilnější politik od dob diktátora Zijáula Haka. Šaríf zkrotil opozici, prezidenta i Nejvyšší soud, zasadil se o zlepšení ekonomiky, a dokonce si dovolil navázat mírový dialog se svým indickým protějškem Atalem Bihárím Vádžpéjím. Společná deklarace podepsaná letos v únoru v pákistánském Láhauru poskytla optimistům záminku, aby začali přemítat o možném konci padesátiletého indicko-pákistánského nepřátelství umocněného třemi válkami. Jenže toto hrozící sbližování nepřenesly přes srdce vlivné politické a vojenské kruhy v Pákistánu, kterým byl Šarífův razantní postup trnem v oku už dříve.Proslulý znalec Asie Gerald Segal z Mezinárodního ústavu pro strategická…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
