Vysvětlit, proč se v těchto dnech každému z Čechů špatně dýchá, lze například horkým létem. Alespoň pro některé se na tom však podepsala i strnulost veřejného života. Zdejší společenský prostor ovládli dva dominantní muži, šéfové dvou nejsilnějších stran. Co bude dál? Zřejmě se co nevidět ocitneme na naší tradiční a v historii už několikrát vyzkoušené „české cestě“.
Slib arcivévody Jana
Vypadá to tak, že se česká provincie může těšit na další období stability. Pokud se bude historie opakovat, potrvá něco mezi deseti a dvaceti lety. Poprvé něco podobného zažili „malí lidé“ z české kotliny po nástupu legendárního rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha.Češi tehdy měli za sebou první politickou epizodu svých novodobých dějin. Vycházela z myšlenek osvíceného hraběte Lea z Thunu, který spolu s rakouským arcivévodou Janem Štýrským doporučoval všem slovanským národům, aby se vzdělávaly, pěstovaly svůj jazyk i kulturu a poctivě podnikaly. Tím se stanou důležitými členy habsburské rodiny národů a nelze vyloučit, že jim císař nakonec zřídí vlastní státy. Thunovu představu se pokoušel v revolučních letech 1848–1849 prosazovat František Palacký - tehdy v podobě že habsburské federace, která bude mít čtyři členy: Rakousko, Maďarsko, Polsko a Čechy, spojené s územím „česky mluvících Uhrů“, tedy s dnešním Slovenskem. Když nakonec nový císař František Josef něco podobného nepřipustil a na místě místodržitele vystřídal hraběte Thuna k Čechům lhostejný baron…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
