Minulou středu poslala sněmovna převahou osmi hlasů do druhého čtení návrh zákona o partnerském svazku homosexuálů. Pokud ho v nejbližších týdnech nerozcupují poslanci v parlamentních výborech, mohla by se Česká republika zařadit ve vztahu k lesbičkám a gayům mezi evropskou extratřídu. Oficiální partnerství homosexuálů lze totiž zatím uzavřít pouze v Dánsku, Norsku a Švédsku. Až tak sami v tom ale nejsme: o stejném tématu se dnes živě debatuje v Německu a Belgii a souběžně s českými poslanci se podobnou normou zabývá i francouzské národní shromáždění.
Mimo zákon
„Věci se mění. Pouhá tolerance už nestačí. Chtěli bychom na začátku našich vztahů stát na stejné čáře jako bezdětný heterosexuální pár,“ vysvětluje potřebu zákona prezident Sdružení organizací homosexuálních občanů Jiří Hromada.Zdejší lesbičky a gayové to měli oproti svým kolegům ze svobodných zemí těžké především v komunistické éře. Homosexualita u nás sice v šedesátých letech přestala být trestná, nicméně ze seznamu lékařských diagnóz ji dostal až listopadový převrat. A přestože jsou dnes Češi v tomto směru podle Hromady celkem tolerantní, má naše homosexuální menšina ve spoustě oblastí vypálen cejch druhořadých občanů. Pokud se totiž dva sexuálně stejně orientovaní lidé rozhodnou žít v trvalém svazku, existují vlastně mimo zákon a mimo jakékoli záruky, které jinak stát svým občanům dává.Takový život samozřejmě přináší spoustu na pohled banálních, ale prakticky velmi nepříjemných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
