Minulý týden přinesl malou senzaci. Do Itálie coby první západní země za dvacet let od začátku islámské revoluce zavítal íránský prezident. Nešlo jen o narušení ideologických bariér (vůči „dekadentnímu“ a „ďábelskému“ Západu), ale také o jakousi normalizaci ve vztahu k EU. Budou tomu právě dva roky, co berlínský soud vyřkl verdikt nad vrahy z „případu Mykonos“: prokázal, že rozkaz k vraždě čtyř představitelů kurdské opozice z Íránu ve stejnojmenné berlínské restauraci vyšel z oficiálního Teheránu. Následovala diplomatická válka. Írán odvolal své diplomaty ze zemí EU a Evropská unie zase své velvyslance z Teheránu. Diplomaté se mezitím vrátili. Co tedy naznačila nynější návštěva?
Sám sobě lobbistou
Tři dny otevíral v Itálii íránský prezident Mohammad Chátamí novou éru vztahů své země se západní Evropou. Za jeho velkými slovy se však mohou skrývat osobní pochyby o úspěchu domácích reforem, které mají Írán přivést po dvaceti letech islámské revoluce do klubu respektovaných zemí světa. Chátamí v Římě lobboval nejen pro svou zemi, ale i pro sebe a své stoupence. Demokratizačnímu procesu totiž s neztenčenou silou oponuje stále nejmocnější klér, který představuje skutečné vedení země, a ten nebyl v Římě zastoupen. Nebylo zřejmé, zda slova o otevření dialogu dvou civilizací přednášel Chátamí jako poselství íránského nejvyššího duchovního vůdce Ajatolláha Alí Chameneího. A papež Jan Pavel II. přijal Chátamího jako hosta, ale o návštěvě hlavy křesťanské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
