O Rusku se píše hodně a není k tomu třeba výměny premiéra. Náměty o mocných finančně-průmyslových magnátech, kteří si parcelují zemi a akumulují kapitál, o mafiích, ekonomickém boomu v Moskvě nebo o tom, že se neplatí daně, jsou dostatečně zajímavé i bez zápletky z nejvyšší politiky. Mnozí prognostici věští Rusku v nejbližších letech ekonomický rozmach, jiní malují čerta na zeď a tvrdí, že se ze svých ekonomických potíží země jen tak nevyhrabe. Málokdo se ovšem seriózně zabývá tím, proč v Rusku stále přežívá tolik starých neefektivních podniků, proč se již tolikrát předpokládaný ekonomický růst ne a ne rozjet, proč vláda vybírá sotva třetinu plánovaných daní apod. Makroekonomický pohled, pobyt v moskevském hotelu či rozhovory s místními politiky nebo novináři nám mnoho neobjasní. Je totiž třeba rozjet se do regionu a hovořit s podniky.
Transformace se zatím nekoná
Jednou z výjimek je v tomto ohledu Barry W. Ickes, profesor ekonomie z Pensylvánské státní univerzity, který se Ruskem a restrukturalizací podniků zabývá již několik let a právě publikoval svou poslední rozsáhlou studii. Její závěry jsou vpravdě gogolovsky tragikomické a fantaskní. Prostě ruské. Přestože Rusko dosáhlo jisté finanční stabilizace a formálně privatizovalo většinu průmyslu, k restrukturalizaci podniků, která jediná může nastartovat zdravý ekonomický růst, zatím nedochází. Ruské podniky zaměstnávají stále mnohonásobně více dělníků, než by odpovídalo výrobě a prodeji zboží.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
