Jako kometa se na českém politickém nebi zjevila Unie svobody. Už měsíc po svém vzniku se v průzkumech veřejného mínění objevila v konkurenci tradičních stran na druhém místě a poslední průzkum STEM jí dokonce přisoudil osmnáctiprocentní voličské preference. Jaké jsou příčiny tohoto oslnivého a nečekaného vzestupu?
Strana pěti N
Hlavním spojencem Unie svobody je jednoznačně společenská situace. Skončila éra tvrdé politické konfrontace. Rok 1997 totiž ukázal, že tento druh politiky nejen nikam nevede, ale nemá už ani veřejnou podporu. Ve společnosti se naopak začala šířit únava z politiky, tradičních stran a jejich zvyklostí, což jen potvrdily finanční aféry. V této chvíli přišla na scénu Unie svobody a nabídla voličům „pět N“: nový styl, nové stanovy, nové osobnosti, novou ústavu a nový program. Stručně řečeno, nový začátek.
Unie svobody hned od počátku vystupovala v protikladu k tradičním stranám typu KDU-ČSL, ČSSD i ODS. Hlavní myšlenkou byla maximální informační otevřenost, volnost organizace a nekonfrontační politický styl, takže veřejnost ji začala pocitově vnímat jako první stranu poklausovské éry. Kdyby k podobným krokům přistoupil například Miloš Zeman, nebyl by zřejmě ohlas na unii tak velký. Předseda sociální demokracie však pokračuje v politickém stylu minulé éry, jak naposled dosvědčil pátečním výpadem proti Unii svobody ve věci švýcarského memoranda. Tím se ale dostává do pozice politického dinosaura krátce před vymřením.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
