Nechtěné dítě přežilo svůj první rok, jeho rodiče ale stejně nejsou nadšeni. Tak lze shrnout názor většiny veřejnosti na Senát, který i za krátkou dobu svého trvání dokázal získat primát nejméně oblíbené ústavní instituce. Její zbytečnost ohlašovali kritici včetně Václava Klause a Miloše Zemana už dávno a nyní, jak se zdá, se prokazuje tím, že senátorky a senátoři účinně nezasáhli do žádného z posledních dramatických střetů tuzemské politické scény. Pokud by ale někdo chtěl definitivně lámat nad Senátem hůl a navrhovat jeho zrušení, půjde více o předsudek než o chladnou úvahu. Existují totiž i argumenty, které hovoří v její prospěch.
Kde vzít a nekrást
Ano, legislativní aktivitu Senátu tisk zatím přehlížel s tím, že vlastně provádí „čtvrté čtení“ zákona poté, co jej už v předcházejících měsících důkladně prověřila Poslanecká sněmovna. Daleko větší pozornost se tak soustředila na ostudné aféry senátorů Klausnera, Burdy či Havlíčka, případně kancléře Kněžínka. Horní komora také neměla dost času na to, aby prokázala své kvality. Každé nové instituci trvá několik let, než se zaběhne, a Senát přitom při všech porodních bolestech neudělal žádnou nápadnou legislativní chybu, prosadil změnu dvou zákonů (o vodě a o střetu zájmů), nový zákon o požární ochraně dokonce ze své vlastní iniciativy napsal. Skutečný úspěch pak zaznamenal senátor Jařab, když v létě dokázal přemluvit ministra Grušu, aby stáhl návrh nepodařeného vysokoškolského zákona a provedl v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
