Koncem léta oslavili Čečeni první výročí „nezávislosti“, což si překládají jako vítězství nad Rusy. Odbojné horaly však nesledoval jen Kreml, ale i jejich sousedé. Hovořilo se tehdy o velké kavkazské válce, o možnosti, že to začne vřít i mezi národy sousedního Dagestánu: některé z nich se připojí k Čečenům, jiné k Rusům, a výsledkem bude chaotický konflikt. Na samotném Kavkaze to vyvolalo odmítavé reakce, zástupci několika národů dokonce přišli s prohlášením o spokojenosti s federálním uspořádáním. „Po staletí žijeme bez vzájemných sporů, všechny národy jako pokrevní bratři, zač bychom bojovali?“ ujišťovali obyvatelé Dagestánu sebe a své okolí. Sami ale dobře věděli, že to není až tak docela pravda.
Státy namísto okresů
Aby si návštěvník udělal obrázek, stačí strávit pár dnů v dagestánské metropoli Machačkale. Obrovitý Lenin, který dříve shlížel na prvomájové průvody, má teď úplně jinou podívanou. Na náměstí se střídají mítinky všeho druhu, od náboženských přes demokratické až po shromáždění komunistů. Opravdovou lahůdkou jsou však občasné konference a sjezdy kavkazských národů.
V červnu se v Machačkale sešel Klub intelektuálně politické opozice, sdružení 43 politických stran a národních hnutí, včetně Demokratické volby Ruska či Národně republikánské strany generála Lebedě. „Zrušme Dagestán,“ zaznělo tu naplno z úst jednoho z národních lídrů, „abchazského admirála“ Ali Alijeva. Nebylo to poprvé, podobné návrhy jsou dnes běžným programem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
