Nad vchodem pražského kina Illusion oznamuje poutač, že se tam promítá „Nový český nezávislý film režiséra Petra Zelenky Knoflíkáři“. Důležité je adjektivum „nezávislý“. Film totiž vznikl v produkci České televize, takže pokud jde o „nezávislost“ v jejím původním významu, pak je nezávislý asi stejně jako třeba Život na zámku. „Nezávislost“ je tu podle všeho míněna ideově a stylově - jako přihláška k něčemu, co v 90. letech představuje ve filmu a hudbě, ale i v módě a životním stylu alternativu k většinové mainstreamové zábavě (slovo kultura nechme jiným věcem), jak ji především představují velké televizní stanice. Tato „nezávislost“ je pochopitelně inteligentnější, pružnější, zajímavěji vypadá, je fotogeničtější, má však už také dávno svá pravidla, své sterilní a opakující se dorozumívací kódy, u kterých si už lze těžko vzpomenout, co je na nich vlastně „nezávislého“. V případě Zelenkova filmu se tento kód demonstruje dvojím způsobem: za prvé závislostí na syžetových modelech „nezávislých“ filmů Jima Jarmusche (Noc na zemi aj.), jež se dotýká hranice plagiátu, a za druhé ostentativním nezájmem („nezávislostí“) o jiný svět než o ten, který vznikl jako produkt dovedné scenáristické konstrukce. To, co se v tomto filmu děje, je jakoby obstaveno vysokou zdí od okolního, nefilmového světa. Postavy (až na jedinou výjimku - epizodu Pitomci) tu mají své přesně obkroužené role, nejsou ani o fous něčím jiným než tím, co se pro ně ve scénáři vymyslelo, podobají se proto duchům nebo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
